Znalost jako vyšlechtěná informace
Knowledge Management je poměrně mladá a neustále se rozvíjejí disciplína zabývající se řízením znalostí. Existují desítky definic pojmu “znalost”. Pro účely tohoto článku byly vybrány dvě konkrétní [1], které demonstrují business kontext a souvislost řízení znalostí s konkurenceschopností podniků.
“Znalost spočívá v uvažování o informacích a datech za účelem umožnění aktivního jednání, řešení problémů, rozhodování, učení a vyučování.” (Beckman, 1997)
“Znalost je organizovaná informace využitelná k řešení problémů.” (Woolf, 1990)
V obou výše uvedených definicích stojí vedle sebe pojmy “znalost” a “informace”. Vztah těchto dvou pojmů demonstruje následující schéma [2].
S trochou nadsázky se dá říci, že znalost je informace doplněná meta daty – návodem k použití. Ze schématu je také patrno, že znalosti doplněné chápáním principů vedou ke vědomostem.
Vzájemným vztahem vědomostí a znalostí se zabývá další kapitola.
Formy znalostí
Pro efektivní řízení znalostí je důležité znát jaké formy znalostí rozeznáváme. Noaka a Takeuchi (1995) popisují 2 formy znalostí. Znalosti tacitní a explicitní. Explicitní znalosti lze jednoduše definovat jako znalosti „vyslovitelné, zaznamenatelné“. Tacitní znalosti jsou naopak ty, které lze těžko vyslovit a uchopit, tudíž sdílet a dále s nimi pracovat. Tacitní znalosti jsou vytvářeny interakcí explicitních znalostí a zkušeností v našem mozku. Dá se říci, že tacitní znalosti jsou vědomostmi.
Návaznost tacitních znalostí na zkušenosti je patrná z toho, že k jejich předávání často dochází pomocí techniky „vyprávění příběhu“(storytelling), kdy je využíváno společné emoční naladění pro snadnější asimilaci předávané zkušenosti.
Konverzní cyklus znalostí
Mezi oběma typy znalostí existují definované vztahy, popisující možnost konverze tacitních znalostí v explicitní a naopak. Tyto byly prezentovány již v roce 1995 Noakou a Takeuchim .
Konverze znalostí z tacitních na explicitní a naopak, kterou dokumentuje zobrazené schéma, probíhá ve 4 fázích jimiž jsou: socializace, externalizace, internalizace a kombinace.
Socializací je myšlen vznik tacitních znalostí na základě tacitních znalostí někoho jiného. Vzhledem k tomu, že socializace je esencí tacitních znalostí, hraje zde velkou roli přenos zkušeností. Využívanými technikami pro přenos zkušeností tj. vznik tacitních znalostí na základě znalostí někoho jiného jsou mentorství, coaching nebo counseling.
Externalizací je v našem modelu myšlena konverze tacitních znalostí v explicitní pomocí dialogu. Jak jsme si řekli výše, artikulace tacitních znalostí je nelehká. K efektivní artikulaci tacitních znalostí musí vzhledem k jejich úzké návaznosti na zkušenosti docházet pomocí metafor, analogií, příběhů nebo dokonce hmotných produktů[3].
Každý produktu je totiž v přímé konfrontaci s naší zkušeností, můžeme ho využívat při nám známých činnostech. Pokud se tedy na produkt díváme jako na kombinaci znalostí (znalost toho, co produkt přináší okolí a znalost procesu jak produkt vyrobit), pak se jedná o příklad externalizace znalostí.
Známé metody externalizace jsou například poskytování technické podpory, přednášky a školení, design produktů, provádění průzkumu trhu a publikování. Externalizace může být prováděna prostřednictvím fyzického, elektronického nebo/a audio vizuálního kontaktu[3].
Proces kombinace je součástí znalostního cyklu při kterém jsou explicitní znalostí intenzivně používány a propojovány v nových kontextech. Často se tak děje pomocí IC technologií. Proces výměny explicitních znalostí je vzhledem k jejich povaze poměrně snadnou a známou aktivitou.
Poslední fází přeměny znalostí je internalizace. Prakticky se jedná o přijetí nových explicitních znalostí a jejich integraci do současného hodnotového a zkušenostního systému každého jednotlivce. Spojení nových explicitních znalostí s existujícími zkušenosti vznikají nové tacitní znalosti. Tento proces je opět velmi individuální. Stejná explicitní znalost může po přijetí dvěma jednotlivci vyústit v různé tacitní znalosti.
Řízení znalostí
O znalostech a zejména jejich řízení se stále častěji mluví jako o kritickém faktoru úspěchu společností v dnešním hyperkonkurečním prostředí. Globalizace, informační technologie a Internet smazávají význam ostatních kritických faktorů úspěchu tím, že z nich dělají volně dostupné artikly, čímž tyto ztrácejí na svém vlivu. Jedná o především o procesy, technologie a informace.
V dnešní době už není pro společnosti takový problém přemístit se na nové trhy, okopírovat produkty nebo služby, provést marketingové průzkumy a průzkumy spotřebitelského chování nebo přebrat konkurentům znalostní pracovníky.
Každá společnost se snaží vyvíjet směrem ke flexibilitě, která jí pomůže udržet či zvyšovat podíl na trhu. Globalizace však smazává vzdálenosti (fyzické, časové i sociální), což vede k trvale narůstajícímu konkurenčnímu tlaku. Co je tedy tou flexibilitou, která zajistí firmám úspěch v hyperkonkurenčním prostředí post informační (znalostní), společnosti?
Může se jednat o flexibilitu cyklu konverze znalostí, která je zajištěna kvalitním systémem řízení znalostí.
Taková flexibilita by měla zajistit hladkou konverzi znalostí v průběhu znalostního cyklu a to i v dynamicky měnících se vnitřních i vnějších podmínkách. Podle teorie by měl hladký průběh konverzního cyklu znalostí zajistit účinné sdílení explicitních i tacitních znalostí, účinný přenos explicitních znalostí a efektivní transformaci přenesených explicitních znalostí na znalosti tacitní.
Řízení znalostí může být definováno jako systematický přístup k řízení znalostí jednotlivce, skupiny či celé organizace za použití správných prostředků a technologií. (Sallis, Jones, 2002)
Knowledge management se dotýká řízení lidí a jejich vědomostí, sociálních vazeb mezi lidmi, úkolů a rozhodovacích zodpovědností jednotlivců, toku informací uvnitř i vně společnosti a firemní kulturou. [4]
Řízení znalostí je v současnosti nedílnou součástí systému řízení organizací, což platí dvojnásob v organizacích pro které jsou znalosti i prodejním artiklem.
Přestože základní doménou znalostí je lidský mozek, důležitou roli v řízení znalostí hrají IC technologie, protože zajišťují komunikaci a spolupráci mezi lidmi v organizacích.
Systémy řízení znalostí
Jak již bylo zmíněno výše, bylo by chybou spojovat systémy řízení znalostí výhradně s IC technologiemi. Nicméně stejně jako v ostatních oblastech, i oblasti systémů řízení znalostí hrají IC technologie čím dál důležitější roli.
Schreiber (1999) popisuje systémy na řízení znalostí jako nástroje pomáhající společnostem při řešení problémů zajišťující efektivitu v rozhodovacích procesech.
Wikipedia definuje systémy na řízení znalostí následovně:
“Jedná se o systémy podporující vznik, získávání, skladování a distribuci informací.“ [5]
Je třeba mít na paměti, že konečným cílem zavádění systémů řízení znalostí je zvýšení produktivity a flexibility.
Doplnit průzkum z
Zdroje
[1] Mládková L., Management znalostí v praxi, Professional Publishing, ISBN 80-86419-51-7, 2004[2] The Knowledge Centered Organisation, www.systems-thinking.org
[3] Holsapple C.W., Handbook on Knowledge Mmanagement, Springer-Verlag Berlin-Heidelberg, ISBN 3-540-43848-3, 2003
[4] Ian Benest, Mohd Syazwan Abdullah, Andy Evans, Chris Kimble, Knowledge Modeling Techniques for Developing Knowledge Management Systems, Department of Computer Science, University of York, 2002, ISBN 0-9540488-6-5
[5] wikipedia.org/
[6] All Knowledge management portal
www.allkm.com/
[7] Rath Tom, Strengths finder 2.0., Gallup Press, ISBN 978-1-59562-015-6, 2007